Nesouhlasíme se současným režimem, jež považuje za standardní hodnoty nezodpovědnost a sobectví.

Nesouhlasíme s tím, aby politici zneužívali svých funkcí k tvorbě zákonů sloužících k rozkrádání státního majetku a organizování korupčních obchodů s různými zájmovými skupinami.

Nesouhlasíme s tím, aby politici používali veřejné rozpočty - daně milionů  spoluobčanů - jako zdroj svého obohacení a zisku zájmových skupin, a prohlubovali tím nezaměstnanost, hospodářskou a sociální nerovnováhu, státní dluh a celkový úpadek naší společnosti.

Nechceme po pravidelných pseudodemokratických volebních fraškách v období mezi volbami stále jen bezmocně  přihlížet  zneužívání moci a aroganci těch, kteří nás ve volbách podvedli.

Nechceme bezmocně přihlížet ničení přírody, krajiny, urbanismu, architektury, kulturních a historických tradic  ve prospěch nekoncepčních a krátkozrakých ekonomických zájmů  a zisku úzkých zájmových skupin na účet „budoucnosti“.

Nechceme, aby naše děti vyrůstaly v prostředí bezmocném vůči lži, pokrytectví    a bezpráví, v prostředí, kde jsou neustále - tak jako za komunistického režimu - pošlapávány základní práva a svobody jednotlivce.

Nechceme žít ve společnosti, kde vládne korupce, bezohlednost a arogance.

Demokracii zakládáme jako logický důsledek politického vývoje v ČR po r 1989 a předkládáme vám návrh řešení.

Na  úvod jen krátce shrneme výchozí stav - pár poznámek k ekonomickým, morálním a právním aspektům naší iniciativy.

Zřejmě každému občanu ČR jsou již známy ekonomické dopady “sametového” podvodu. Čas ukázal, že Havlova národem kdysi velmi kritizovaná široká amnestie nenapáchala z ekonomického pohledu snad ani tisícinu škod oproti vypuštění několika chovanců z Prognostického ústavu, kteří pod vedením Klause, Zemana a dalších pomohli rozkrást majetek státu. Těm je možné připsat na vrub nejen veřejně známou ztrátu z privatizace ve výši mezi 900 – 1000 mld Kč, ale minimálně i další stejnou částku (opět z našich daní) vynaloženou na korupcí řízenou investiční politiku státu po roce 1989, trvající dodnes.

3. Korupce a rozkrádání majetku státu v souladu se zákony

Pro politiky a je ovládající zájmové skupiny představuje současný politický systém nevyčerpatelný zdroj příležitostí k beztrestnému obohacení. Mohou beztrestně a neomezeně nakládat s daněmi i majetkem státu = majetkem voličů - občanů, jež staví do role pouhých nevolníků. Pojem demokracie = vláda lidu je našim komunistickým materialismem odkojeným politikům cizí stejně jako to, že pojem republika  vychází z latinského res publica = věc veřejná. Pak pochopitelně nemohou také chápat, že majetek státu v demokratické společnosti by měl patřit všem občanům a ne vyvoleným  a nedemokraticky zvoleným jedincům. Nechtějí pochopit ani to, že občan má (dle Ústavy ČR) právo na kontrolu toho, jak se s jeho majetkem (daněmi) nakládá. Vláda a Parlament jako na běžícím páse dodnes chrlí zákony, dle nichž pak mohou oni samotní a na ně navázané zájmové skupiny, v “souladu se zákonem” rozkrádat státní majetek i veřejné rozpočty („Palasovy zemědělské zákony”, zákony o veřejných zakázkách, atd. ). Korupční obchody s veřejnými zakázkami jsou “důmyslně” kryty Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, bez absolutní možnosti veřejnosti vstoupit do procesu kontroly.

Ironií osudu politického vývoje po r 1989 a důkazem neexistence práva je naprostá ignorace jakéhokoliv vyrovnávání se s minulostí. „Normální” je proto mimo jiné paradoxy i to, že stále pliveme na hroby válečných a poválečných obětí i politických vězňů tím, že nerespektujeme jejich odkaz, tragické zkušenosti a oběti. Vrahy obětí komunismu necháváme dál v klidu žít, Benešovi jsme za exodus 3 milionů našich spoluobčanů - českých Němců, postavili pomník.

V konečném důsledku je pak  souzen Vladimír Hučín za to, že nás, nikomu a ničemu nevěřící a do sebe lhostejností, strachem nebo obavami z budoucnosti uzavřené občany, na pavučiny mafie posttotalitního režimu upozorňuje. Zato dominantní strůjce ekonomické části sametového podvodu a zdroj neštěstí miliónů občanů – Václav Klaus, se na nás pyšně směje z Hradu, místo aby byl za své činy souzen (a odsouzen). Václava Havla za jeho pomoc při ponechání politické moci komunistům a jejich pohrobkům, a tím za jeho podíl na sametovém podvodu a pokračování v morální devastaci národa, také nemá pochopitelně kdo veřejně soudit. Naštěstí jediným spravedlivým a funkčním soudem bylo, je a vždy bude svědomí každého z nás.

Shrneme-li výše uvedené, tak osnovatelé sametového podvodu dosáhli svého – národ je již tak ekonomicky i morálně zdevastován, že nikdo již nevěří nikomu. Tím, že si každý hledí „svého”, národ není schopen se jako celek, či větší semknutá skupina, současnému totalitnímu režimu vzepřít. Konečný důsledek toho je, že poslušně platíme čím dál větší daně na realizaci čím dál špinavějších kšeftů politiků a zájmových skupin, smiřujeme se s nejistotou nesmyslného sociálního systému, (často) žijeme prázdný konzumní život bez perspektivy a motivace, (velmi často) je nám jedno, kdo vládne. „Všechno je zbytečné, nic proti tomu není možné dělat…” je věta, jež je na téma korupce, kvality naší politické scény, prohlubování úpadku občanské společnosti a případných změn jejího stavu, slyšet z davů nejčastěji.

Z mezinárodního pohledu je možné jen konstatovat, že vstupem do EU se naše situace nezměnila ani nezmění – „východní blok” zůstal zachován v souladu s předem určeným scénářem (Ross Hedvicek - Synteza analyz 17/11/1989 a nasledku aneb Od Benese pres Vaclavy az po Paroubka - http://www.cs-magazin.com/2005-09/view.php?article=articles/cs0509999.htm)

Politická mašinérie je tedy od evropského parlamentu (zůstaneme-li jen v Evropě) až po komunál řádně zorganizovaná k udržení současného, pro protagonisty samotné, výhodného politického režimu. Je naivní očekávat od současných  politiků jakoukoliv změnu k lepšímu. (Nejen) náš současný český – pseudodemokratický systém je postaven na principu kolektivní nezodpovědnosti. Vzhledem ke všemu výše uvedenému je tedy naprosto nemožné, aby poctivý a pracovitý politik prosadil jakoukoliv změnu koncepčního charakteru k lepšímu. Jistě jsou mezi dnešními politiky i pracovití a poctiví lidé, ale ti dřív či později zjistí svou bezmocnost. A nechtějí-li se formou kolektivní nezodpovědnosti na zločinech svých kolegů na národu dlouhodobě páchaných podílet, mají jedinou možnost – ze své funkce odejít. Volič takový krok samozřejmě zase vnímá jako podvod (díky naprosté nemožnosti poctivého politika mediálně své rozhodnutí obhájit) a podvodníci samotní (nezodpovědní politici) z každé takové situace pomocí svých medií jen vytěží.

Vše by se možná dalo jednoduše shrnout dvěma slovy – bezvýchodná situace. Tak tomu ovšem rozhodně není.

Nic není neřešitelné a nic netrvá věčně. Z tohoto pohledu máme my, občané, naději na změnu prakticky kdykoliv.

Vše zlé je k něčemu dobré.

Sametový podvod nám přinesl velké ekonomické těžkosti (dluh státu je dluh každého občana – i právě narozeného kojence!) a nezastavil komunisty započatou morální devastaci národa. To je jistě zlé. Přinesl nám ale také i možnosti, o kterých se nám občanům dříve ani nesnilo. Jedna z nich je občanům Ústavou ČR (přestože špatnou) dané právo podílet se na správě a rozhodování o věcech veřejných. To je zase dobré a moc dobré! Zákony, vyrobenými na míru korupci a vlastním potřebám postkomunistických politiků je toto právo v rozporu s Ústavou dlouhodobě pošlapáváno. To je opět zlé.  Nyní je tedy na řadě opět dobré – a to je dobré a moc dobré = na řadě jsou změny k lepšímu!

Ale (!!!) - jediná reálná změna je v kontextu se vším výše uvedeným možná jen tehdy, pokud první kroky podniknou občané samotní - v souladu s platnou Ústavou ČR. Ústavou sice špatnou, ale umožňující i změny zásadní, bez nichž se celková situace naší společnosti změnit k lepšímu nemůže. Zásadní změny jsou také předmětem našeho návrhu řešení.

Naše společnost nemůže řádně fungovat, dokud nevyřešíme zásadní nedostatky politického i hospodářského systému a především dokud nevytvoříme z národa (občanů) TÝM = ŘETĚZ. A ŘETĚZ je pevný tak, jako jeho nejslabší článek.  Chceme-li mít TÝM-ŘETĚZ dobrý a pevný, musíme společnými silami nejdříve odstranit příčiny současné nedůvěry občanů v politiku a současně i zásadní ekonomické a společenské problémy, kterými jsou korupce a nezaměstnanost.

60ti (a více) letá zkušenost nám ukazuje, že kosmetické úpravy komunistického a postkomunistického systému k ničemu nevedou, naopak  problémy jen prohlubují. Bohužel i ve funkčních demokratických systémech ve světě vládne krize zastupitelské demokracie.

Je potřeba tedy provést změny radikální. A bylo by naivní se domnívat, že je provedou současně vládnoucí či parlamentní garnitury. Nechceme-li být stále jen rukojmím nezodpovědných politiků, tak změny musíme iniciovat a nezbytné první kroky provést my – občané.

Změny navrhujeme postavit na třech principech:

I.  Přímá demokracie – umožní občanům (mimo jiné) přímo se účastnit rozhodování o věcech veřejných, přímo si zvolit svého starostu, hejtmana, poslance i prezidenta, ale také je i kdykoliv v průběhu volebního období odvolat, nebudou-li si řádně plnit své povinnosti a volební program. Elektronické volby a referenda tyto procesy  zefektivní – urychlí i zlevní.                                     

                                                           

II. Rovnováha – je nosná myšlenka projektu VNITROSTÁTNÍ OFFSET, jenž pomocí autoregulačních prvků  preventivním způsobem likviduje korupci a koncepčně řeší nezaměstnanost. Projekt obsahuje i návrh radikální změny investiční politiky státu ve prospěch přírodního bohatsví, krajiny, architektury, urbanismu - vše ve prospěch zodpovědnosti vůči budoucím generacím a snižování státního dluhu.

  

III. Transparence – je pro budování občanské společnosti po 60 letech (lépe řečeno staletích) “temna” naprosto nezbytná. Občan musí mít právo na kontrolu nakládání se svými daněmi ve všech oblastech, kde jeho peníze stát či komunál využívá. Žádný šuplík politika či úředníka placeného z našich daní nesmí být před občanem, řádně platícím daně, zamčený. Neziskové organizace tak mohou začít smysluplně plnit svou nezastupitelnou funkci ve společnosti.

V první fázi je nutné naprosto zrušit současný politický systém, založený na koncentraci moci vládnoucích stran a bezmocnosti občanů-voličů. Zamezení nekontrolovatelného zneužívání moci politiků umožní zavedení prvků přímé demokracie (právo na občanskou iniciativu a referendum, odvolatelnost kohokoliv občany zvoleného v průběhu volebního období atd.) do Ústavy a volebního zákona.

Současná politická elita se bude změnám pochopitelně všemožně bránit a již jen na základě této naší iniciativy bude předstírat ochotu ustoupit ze svých současných pozic za cenu ústupků a dalších planých slibů. Bude našim společným úkolem se na tuto situaci dobře připravit. V nadcházejících volbách se již nesmíme nechat obelstít !

Věříme, že společnými silami nakonec dosáhneme nejen zavedení prvků přímé demokracie do politického systému, ale i toho, že politické strany i samotní politici budou muset voličům skládat garance splnění volebního programu. Za své nemalé platy z našich velkých daní nám musí odvádět kvalitní a zodpovědnou práci. Občanovi předložíme jednoduchý návrh plánu, jak to vše lze technicky provést.

Pak už bude záležet na každém, jakou cestu si zvolí.Ta kterou navrhujeme my, je snadná – je založená na zodpovědnosti každého za sebe i za ty druhé.

Před každým zásadním rozhodnutím se má člověk vrátit do historie a představit si budoucnost.

Vraťme se na chvíli tedy zpět a zavzpomínejme si :

Petr Czasch, 2005